Kapitolové povídky × Jednorázovky ×

The Chosen | Kapitola 1 | Why me?

25. dubna 2014 v 0:32 | Veri |  The Chosen
Ahoj,
právě jsem vzhůru (neuvěřitelných) 41 hodin v kuse. Ne, nehráblo mi. Byla jsem na oslavě narozenin jedné kámošky. Ráno, ve středu (měli jsme volno ve škole) jsem vstala v 7:30 (spát jsem šla asi v 00:15, takže sedm a čtvrt hodiny, to je ok). Ke kamarádce jsme přišli kolem pátý. No a večer (po filmech) jsme se odebrali do postelí (okolo druhý ráno). Pak jsme se dohodli, že počkáme vzhůru do čtyř (why not?). To už jsme zůstali vzhůru jen tři - já, kámoška a kámoš. No a jednoduše jsme se shodli, že nemá cenu jít spát a pak se unavený probouzet, že je lepší zůstat vzhůru. Tak jsme si (šeptem) povídli. Pak jsme ještě chtěli jedné ze spících nakreslit knírek. Ona otevřela oči, usmála se na nás a my se dali na ústup. (Ona zase spala a ráno si to nepamatovala) Pak jsme se smáli, uráželi a dusili, až jsme v půl sedmý vzbudili ty dvě spící. Závěrem všeho, na jedenáctou do školy (byla šouplá výuka). V poho, ok, dali jsme to. Jen o dějáku na nás (současně) padla únava a málem jsme padli na lavice :D Pak jsme se podělili o půl litru Coly a jsme svěží jak rybky :DD
..Asi hledáte význam těhle keců (ne, nechci konzultovat svůj spánkový režim :D) - za prvé deníček, za druhé omluva neaktivity (ale za tu noc jsem si toho spoustu přečetla). Můj časový plán dále narušily Velikonoce (penzionek s chabou wifi). (+ za třetí to bude možná někdy předlohou k něčemu) :DD
..P.S.: Nevím, jaký den přidávat nové kapitoly. Napište prosím do komentu, kdy by se vám to hodilo. Díkes :D
..Tak už vás nebudu zdržovat a šup na 'Celý článek'.



..Proč já? říkala jsem si, když jsem seděla ve vrtulníku s jedním agentem. Letěli jsme na nějákou základnu, aby mi tam vysvětlili, jak se to všechno má. Nakonec jsme přistáli na velké letadlové lodi či co to bylo. Vystoupila jsem a nechala se vést. Byla jsem usazena ke kulatému stolu, kde kromě mě a agenta byl jen černoch s páskou přes oko. No, zajímavá společnost, napadlo mě.
"Rád bych vás uvítal na jedné ze skrytých základen S.H.I.E.L.D.u slečno Evensová. Jsem velitel Nick Fury." pronesl ten jednooký. "A tohle," ukázal na agenta, "je Coulson." ..
"A...o co tu tedy jde?" zeptala jsem se.
"Jde tu o to, slečno Evensová, že si vezmete Ásgardského prince Lokiho. Jako potvrzení přátelství mezi Zemí a Ásgardem." Tak to jsem se toho moc nedozvěděla, snad jen jeho jméno.
"A to je všechno? Prostě se mám vdát za někoho, koho jsem nikdy neviděla jenom kvůli tomu, že se vlády dohodly, že toho, koho pošlou pár set kilometrů pryč, jako potvrzení si vylosují a ono to padlo zrovna na mě?" mluvila jsem úmyslně dotčeně a rozzlobeně.
"Není to takhle, ne úplně. Asi to nevíte, ale vaši rodiče podporovali S.H.I.E.L.D. Dali souhlas, že vás můžeme využít, až bude třeba, že jste nám k dispozici. Nebylo to náhodné." odpověděl.
"Cože?! To snad nemyslíte vážně! Moji rodiče?"
"Přesně tak."
"Ale...ale proč to všechno kolem? Losování a náhodný výběr…"
"Pro společnost je náhoda přijatelnější."
Povzdechla jsem si. "Takže, co dál? Nenecháte mě vzít si svoje věci nebo se alespoň rozloučit?"
"Bohužel, to vám dovolit nemůžeme. Do doby než půjdete na Ásgard budete ubytována zde.".Pak promluvil do vysílačky: "Hillová, ukážete slečně Evensové její pokoj."


..Za chvíli se ve vchodu do místnosti objevila štíhlá hnědovláska. Kývla na mě, abych šla s ní.
"Ahoj Giny, dlouho jsem tě neviděla." řekla.
No ovšem, ji jsem znala. Byla jediná, co za námi přišla do nemocnice, tehdy, po té nehodě.
"Marie, že jo?"
"Ano."
"Nevíš, jak to teď bude? Váš velitel mi nechtěl nic moc říct."
"Asi budeš pár dní tady."
"Ale proč mě proboha nenechají se ani rozloučit?"
"Aby jsi neměla možnost utéct. To, jak se ti to celé nelíbí je hodně očividné."
"Hm... Dá se tu někde chytit signál, nebo wifi?" zeptala jsem se.
"Pochybuji, že by tu byl signál, ale wifi máme. Zabezpečenou a zaheslovanou. Pomůžu ti se připojit, jestli chceš."
"Ok, to beru."

..Došly jsme k řadě dveří. Maria jedny otevřela a pokynula mi, abych vstoupila. Nedalo se říct, že by to bylo něco úchvatného, spíš naopak. Pokoj tak 3 na 2 metry, postel, skříň a stůl s židlí. Víc jsem ani nečekala, stejně jsem byla zvyklá. Posadila jsem se na postel a vyndala mobil. Po dlouhé době různého nastavování byl připojen k internetu.
"Prosím, uvědom si, že bych z toho mohla mít problém. Ale na druhou stranu si myslím, že ti měli dát možnost se rozloučit... Tak já tě tu teď nechám, ok?"
"Jo, dobře."

..Rozklikla jsem messenger a zobrazila si společnou konverzaci s kamarádkami. Napadlo mě, že ten název je hroznej - 'Supermegakočky'...hahaha, jak jen nás tohle napadlo...
Napsala jsem: 'Ahoj lidi, tak můžu říct, že je to děs. Vůbec nevim co bude. Asi čau, snad se někdy uvidíme.'
Čekala jsem.
Zachvilku přišla odpověď: 'To jako fakt? Oni nám tě nevrátěj? Pa...'
Odepsala jsem: 'Fakt netušim holky... Mějte se...'

..Pak jsem se odpojila od wifiny, lehla si na postel a přemýšlela. Z myšlenek mě vytrhl Mariin návrat. .."Neruším?" zeptala se.
"Ne ne, v pohodě, pojď dál."
"Už jsi všem napsala, svojí tetě a tak?"
Kousla jsem se do rtu, jak to říct... "Teta už taky nežije. Jsem teď na internátu, abych nemusela do domova… Ale rozloučila jsem se s kamarádkami."
Očividně upadla do rozpaků.
"Je to už rok, už jsem si zvykla." zalhala jsem. Vlastně, ne, nelhala jsem, ona jen nevěděla, na co jsem si zvykla.
"Pamatuju si, že to jsi přesně řekla rok po té nehodě. Bylo ti sedm, tehdy ještě bylo poznat, že lžeš." konstatovala.
"To si nepamatuju."
"Já u toho nebyla, vyprávěla mi to tvá teta, když řekla, ať už za tebou nechodím, prý ti to připomínalo rodiče. Ale chápu, že si nevzpomínáš, divím se, že si vůbec vybavuješ moje jméno, bude to už deset let, že?"
"Jo deset let od nehody, přesně dnes, tehdy jsem taky měla narozky, jeli jsme z oslavy. Byla jsi mámina nejlepší kamarádka, proto si tě pamatuju... Odkud jsi vlastně znala mojí mámu?"
"Ona i tvůj otec pomáhali S.H.I.E.L.D.U., nebyli to agenti, byli sponzoři. S tvojí mámou jsem se seznámila na pár shromážděních, kde tvůj táta něco řešil a ona se nudila… byla to fajn kamarádka."
"Tak takhle. Říkala jsem si, že Richard a Abigale Evensovi jako agenti je divná představa."
"Jo, to by bylo hodně divné." zasmála se.

..Najednou se z Mariina sluchátka ozval nějaký rozkaz.
"Musím jít, Fury něco chce. Ahoj." rozloučila se a odešla.
Já se znovu ponořila do myšlenek. Uvažovala jsem o tom, že to třeba nakonec nebude tak zlé. Nebo to naopak bude hrůza. Došla jsem k závěru, že ať to bude jakékoli, bude to velký zážitek, za který by spousta jiných dala kdoví co. Jenže já asi ne. Nejvíce mě ale zaráželo, že mě k tomu rodiče vlastně propůjčili.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikola Nikola | E-mail | 25. dubna 2014 v 17:33 | Reagovat

Páni-začíná to slibně..! A den přidávání si zvol, jaký chceš..Já tu stejně surfuju každý den.. :-D Těším se na Lokiho..a je bezva, že si do děje zapojila i Marii.. :-)

2 Zuzana S. Zuzana S. | Web | 25. dubna 2014 v 19:10 | Reagovat

To vypadá hodně dobře :D jinak co se týká přidávání, tak je mi to taky celkem jedno, ale třeba v úterý a ve středu nikdy nikdo nepřidává a já nemám co číst, takže když by ti to vyhovovalo budu jenom ráda :D :)

3 Chane Chane | Web | 25. dubna 2014 v 21:12 | Reagovat

Vypadá to opravdu slibně a je to originální moc se mi tvá povídka líbí.
K přidávání je mi to celkem jedno ale dobrý je pondělí nebo úterý.
A za 41 hodin bez spánku máš můj obdiv já bych asi byla ta s knírkem protože bych se nevzbudila. :-)

4 Clarissa Clarissa | Web | 25. dubna 2014 v 23:33 | Reagovat

Tak se mi zdá, že nebudeš jediná, kdo bude mít problém se spaním. :D

5 Niky Niky | 26. dubna 2014 v 9:26 | Reagovat

Začíná to zajímavě :). Už se těším na pokračování.

6 Electra Electra | Web | 26. dubna 2014 v 14:28 | Reagovat

Znie to vážne zaujímavo. Už sa neviem dočkať až sa stretne s Lokim.

7 Krystý Krystý | Web | 27. dubna 2014 v 19:50 | Reagovat

Nádhera! Těším se na pokračování :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama