Kapitolové povídky × Jednorázovky ×

It's not that simple | Chapter 1

19. listopadu 2014 v 21:20 | Veri
Čus!
Přiznávám, že jsem to po sobě ani v celku nečetla a myslela jsem, že to sem hodim tak o víkendu... Ale hezké poprosení od Maggi mě přesvědčilo dát to sem už dneska :DD
Enjoy!







Jak jsem čekala, průchod na Midgard vedl přesně do toho lesa, který jsem viděla ve snu.
Rozhlédla jsem se a hledala tu prchající osobu. Bylo tu poměrně šero a vzduch voněl po dešti. Skvělá kombimace. Jen mě vytáčelo, že nikde nikdo nebyl, protože to bych se sem táhla nadarmo.

Potom mi ale něco došlo. Ta holka, co jsem jí tady viděla běžet, měla stejný oblečení, co mám teď na sobě já.
Skvěle ty pako, vynadala jsem si, ani nepoznáš svý oblečení, kdo jinej by chodil bos do lesa? Takže z akce na prozkoumání, o jaký midgarďance se ti to zdálo se stává akce "vyhnout se trablím".
Jako napovel se za mnou ozvalo zapraskání. Někdo tam zřejmě byl. Opatrně jsem se otočila, ale nic jsem neviděla.
Polkla jsem. Dobrodružství jsou moje, ale Midgard je citlivá půda. Zdejší nepřipouští magii a podobně; když se jim něco nezdá, začnou střílet. Ale to byl jeden z důvodů, proč jsem se cítila nesvá.
Průchod zpátky na Asgard jsem použít nemohla, protože původce toho zvuku mi stál v cestě.

Čim dál lepší. bleskla mi hlavou kyselá myšlenka.
Rozhodla jsem se alespoň trochu magie zapojit a zahalila se černočernou tmou. Pak jsem zaslechla něco, co mě vyděsilo. Zasyčení. Při tom zvuku mi ztuhla krev v žilách a já se neubránila přívalu vzpomínek.

Palác se řítil a všichni křičeli. Já, tehdy ještě docela malá, se panicky rozhlížela a volala jedinou osobu, na kterou jsem v tu chvíli dokázala pomyslet. "Mamíí!" řvala jsem a slzy se mi hrnuly do očí, až jsem nic neviděla.
Ale věděla jsem, že nepřijde. Místo toho se ozvalo zasyčení.

Škubla jsem sebou, když se ten zvuk ozval znova. Pak už nezbylo nic, než zdrhnout.
Utíkala jsem. Jak nejrychleji to šlo, co nejdál. Na kouzla jsem neměla pomyšlení. Jen na ten útěk. Běžela jsem a ani se neohlížela. Věděla jsem, že tam neuvidím nic nového. Nebo rozhodně nic, co by mě uklidnilo.
Byla noc a tma by se dala krájet, pravděpodobně mou vinou. Při stresu se nedokážu ovládat.
Doběhla jsem na jeden měsícem osvětlený palouk a zachovala se dost lidsky. Opřela jsem dlaně o kolena a zhluboka oddychovala.
Krev mi hučela ve spáncích a i když mám obvykle hodně ostrý všechny smysly, byla jsem ráda, že vůbec vnímám zemi pod nohama.
Pak mě něco škráblo do ruky a než jsem zjistila, co to bylo, skácela jsem se k zemi.

**

Otevřela jsem oči a zjistila, že civim do stěny. Ne normální, ale do stěny jakéhosi dopravního prostředku.
Ještě pořád jsem se cítila nesvá, ale odhodlala jsem se prozkoumat přátelskost prostředí.
"Ééééé... kdetsem?" zamumlala jsem a samotnou mě překvapilo, že mi ani pusa skoro nefunguje.
"Copak, už ses probrala?" ozval se odněkud napůl veselý, napůl unuděný hlas.
"Nepovídej." odsekla jsem. Tentokrát se mi to docela povedlo.
Jedinou odpovědí mi byl úšklebek, kterej jsem sice neviděla, ale byl skoro cítit ve vzduchu. To mě docela uklidnilo. Nic špatnýho se zřejmě nechystá.
Posadila jsem se a spustila nohy z lavice. Kolem to bylo docela neútulné, takže zřejmě armádní. Tak zas taková výhra to nebude.
Přetáhla jsem si kapucu přes hlavu a doplahočila se dopředu.

"Dobré ráno. I když je technicky vzato noc." ozval se pilot. Jo, pilot, protože tohle byl jakýsi lítací prostředek.
"Brý." odpověděla jsem krátce a posadila se vedle něho.
"Na co kapuce?" podivil se.
"Zvyk... jednou to možná pochopíš." vyhla jsem se přímé odpovědi a radši změnila téma, "Kdo jseš?"
"Clint. Clint Barton."
"M-hmm. Já jsem Sibari." představila jsem se.
"Vím. SHIELD tě chtěl a ti vědí všechno." prohodil.
"Kdo je SH-..." začala jsem.
"Uvidíš. A vlastně hned, protože jsme právě přistáli. Pojď, vystupujem." pousmál se Clint, který už stál a dával si luk přes rameno.

Počkat, došlo mi, luk...
"Ty's mě střelil?" podivila jsem se.
"Je to jenom škrábnutí, princezno." zasmál se, "Přesně podle plánu. Jen jsem tě štrejchnul hrotem s uspávadlem."
"Stejně to bylo podlý." fňukla jsem ukřivděně. A pak mě napadla potrhlost, což značilo, že jsem se už kompletně vzpamatovala z toho lesního incidentu.
Popošla jsem těsně za Clinta, nahodila soustředění a poslala mu menší sprchu. "Stejně jako bylo podlý tohle, já vim." doplnila jsem se a zároveň mu zaručeně ukradla větu.
"Jak's..." ani se neobtěžoval otázku doříct a začal si ždímat triko.
"Neříkal's, že ten štít ví všechno?" rýpla jsem si.
"Je to SHIELD - nepřekládej názvy. A já nejsem oni... jsem jen náhradou za Furyho oko." pronesl a samolibě se zasmál vlastnímu vtipu, kterej jsem vůbec nepobrala.

Když jsme konečně opravdu vystoupili, už tam na nás čekalo několik agentů a podle jejich výrazů nebyli tak přátelští, jako Clint.
Jeden z nich zamířil ke mě a chystal se mi spoutat ruce. Toho, že jejich lučištník vypadá, jakoby právě vylez z koupele, si snad ani nevšimnul.
"To je v pohodě, nechte jí." nakázal Clint agentovi, sám mě chytil za předloktí a vedl dovnitř.
Za námi se ozývaly nesouhlasné zvuky, ale nikdo nás nenásledoval.

Uvnitř to vypadalo podobně neútulně, jako v lítadle. Chladné holé stěny do šedo-černa, nikde moc prostoru. A mě se to vlastně docela líbilo.
"Takže?" zeptala jsem se.
"Takže." odpověděl úsečně Clint. Nešlo přehlédnout, jak se šklebí. Dál mlčel.
"Hele, nech toho!" zaprotestovala jsem.
"Nebo co, poleješ mě ještě víc? Myslim, že to už ani nejde." vysmíval se.
"Nebo tě usušim." odsekla jsem naštvaně, "Tím, že tě podpálim."
"Vedu tě za velitelem, to si užiješ. Zkus mu taky pohrozit, zajímá mě, jak se bude tvářit." odpověděl a pořád se přitrouble usmíval.

Po několika dalších minutách chůze, kdy jsme se jen navzájem škádlili, se před námi objevili dveře s nápisem 'Velitel Fury'.
Clint je otevřel a s podlým výrazem mě šoupnul dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 21. listopadu 2014 v 12:36 | Reagovat

Pořád tak nějak nechápu, co je ta holka vůbec zač... ale líbí se. :-) Těším se na Furyho výraz. :D

Jenom bych se trochu víc vyvarovala nespisovným výrazům. V přímé řeči to tolik nevadí, ale ve vyprávění to celkem kazí dojem. ;-)

2 Veri (nepřihlášená) Veri (nepřihlášená) | 21. listopadu 2014 v 16:02 | Reagovat

[1]: Děkuju :D
A díky za připomínku. Vím, že by měla být nespisovně jen ta přímá řeč, ale když píšu všechno spisovně, působí to na mě...nepřirozeně. Tím chci říct, že jak to je v první os. - z jejího pohledu, nějak mi tam víc pasuje ta nespisovná mluva... Pokud bych  totiž psla er-formou, tak by to spisovně bylo určitě...
...aneb nevím, jak vysvětlit svý myšlenkový pochody... :D

3 Clarissa Clarissa | Web | 22. listopadu 2014 v 21:16 | Reagovat

[2]: Já zase strašně nerada píšu nespisovně.

V reálu tak sice mluvím obyčejně, ale psát tak prostě nedokážu. Asi jakási úcta k psanému slovu, či co. ;-)  :D

S vysvětlováním myšlenkových pochodů dej pokoj. Nemá to smysl. :D  ;-)

4 littlesymy littlesymy | Web | 28. listopadu 2014 v 19:15 | Reagovat

Mně tam na spisovnost celkem sedí :-D
Jak jsi řekla - hodí se k postavě :-)
Už se těším na konverzaci s Furym :D

5 LittleSymy LittleSymy | Web | 4. prosince 2014 v 13:38 | Reagovat

[4]: Omlouvám se za chyby - psala jsem to na mobilu :D
Oprava: Mně tam ta nespisovnost celkem sedí :D

6 SergiooJ SergiooJ | E-mail | 16. ledna 2017 v 18:49 | Reagovat

I found this page on 14th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

7 WaclawE WaclawE | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:43 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na inside-fan-head.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

8 FelixV FelixV | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:52 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama